5.5.2007 Ve dnech od 20. 4. 2007 do 22. 4. 2007 jsme se vydaly do polského Krakova podpořit tamnější lesby a gaye. Reportáž z Krakova naleznete
Do Polska se nás pět - Iva, Pavla, Margita, Andy a Gwen vydalo v pátek 20. 4. 2007. Naším cílem byl 4. gay a lesbický festival "Kultura dla Tolerancji", který se konal v Krakově od 19. do 22. 4. 2007.
Cestou jsme se stavily v Osvětimi a připomněly si oběti jiné intolerance. Nebudu to příliš komentovat. Tohle místo si asi každý musí projít sám.
Po příjezdu do Krakova jsme se ubytovaly v docela příjemném hostýlku a vydaly jsme se na prohlídku centra. Na Rynku Glównym nám sympaticky vypadající mládenci dali tento zajímavý letáček.
Ani jsem netušila, že chtějí adoptovat moje dítě. Podle letáčku měla Všepolská mládež sraz v sobotu ve 12.00 h. na Rynku Glównym (Marsz Tolerancji se konal o hodinu později a začínal na náměstí Matejki). Vypadalo to, že se máme na co těšit.
V den "D" sobotu 21.4.2007 jsme se stavily v café Flower Power, abychom se zeptaly, zda se vzhledem k množícímu se počtu Všepoláků, neudály nějaké změny. Sympatické koordinátorky festivalu nás ujistily, že ne a ještě nás takto pěkně vyfotily (nalevo vidíte oficiální plakát festivalu).
Bojovně naladěny jsme se vydaly k cíli. Zda šla paní nalevo také na Marsz nevíme. Naším bojovým vybavením byla jedna duhová vlajka, jedna česká vlajka a nebezpečně vyhlížející duhový deštník s bodlem. Zatím vše skryté.
Tento poutač velmi zmátl náš pevný smysl pro orientaci, ale ještě jsme nebyly u cíle.
Na náměstí Matejki byl zatím jen malý počet lidí, ale prostor se rychle zaplňoval.
Nad hlavou nám neustále kroužil vrtulník a my se jaly rozbalovat zbraně.
Sympatičtí gayové a lesbijky rozdávali různobarevné balónky a píšťalky. Náměstíčko se plnilo a hrálo všemi barvami.
Naštěstí se nechystali na nás, ale bránili tomu, aby se Všepolská mládež nedostala příliš blízko. Ta také brzy dorazila a vítala nás. Zůstala za plotem.
Pochod konečně začal. V čele mu byla tato vlaječka.
Gwen reprezentuje.
Musím napsat, že větší potyčky jsme nezaznamenaly. Vyjma hloučků pokřikujících krátkovlasců, několika hudrujích občanů a pár hozených vajíček. Obrněnci průvod celou dobu doprovázeli.
Nepřítel byl však zákeřný a jeho obětí se měla stát Margitina krásná duhová vlajka. Nějaký mládenec předstíral běžného účastníka pochodu a asi po 10 minutách, kdy si vyprosil, aby mohl vlajku chvíli nést, s ní pláchl. Margita a Andy se za ním vydaly, ale ten už byl "mezi svými". Ještě se přetahovali o českou vlajku, ale tu se Margitě a Andy podařilo zachránit. Volání "policja, policja" vyvolalo u přihlížejících pochodu chichot a u policie shovívavý úsměv.
Lidé nesli transparenty jako např. Stop homofobii, ale tento byl můj oblíbený.
Věděli jste, že Mumínky vymyslela lesba? Dopad této informace na knihovničky malých Poláků se nám zatím nepodařilo zjistit.
Jedním z hesel bylo "Pojďte s námi!". Průvod tvořili kromě gayů a leseb zastánkyně potratů, feministky, zástupci nejrůznějších liberálních stran a anarchisté. Takže občas vykoukl i Che Guevara na tričku, což je vzhledem k postavení naší komunity na Kubě docela ironie. V průvodu byl snad každý, kdo chtěl dát najevo nesouhlas s Polskem podle bratrů Kaczynských.
Mládenec v modrém (úplně nalevo) se snažil děvčata česky s polským přízvukem přesvědčit, aby přestala nosit českou vlajku. Myslím, že na Gwenině výrazu je jasné, jak pochodí.
Přestože je situace v Polsku mnohem těžší než u nás, velmi mě překvapilo, jak viditelné byly v průvodu polské lesby. Nevím, jestli jich byla polovina, ale bylo jich dost. Na podobné akci v Česku jsem viděla pár svých známých. Možná jsou to právě těžší podmínky, které je prostě nutí se projevit nebo je za tím celkově bojovnější polská povaha.
Pochod se zastavil před svým cílem Rynkem Glównym, který ovšem již obsadili Všepoláci. Během dvaceti minut jsme se dostali alespoň na malou část Rynku, kde byl pochod ukončen puštěním balónků.
Než se všichni rozešli, slyšeli jsme volání Všepoláků: "Uchyláci pryč z Krakova". Načež na ně někdo zavolal: "No, tak co vy tady děláte?". Po této větě všichni Všepoláci zmlkli. Bystří hoši. Je tu jistá naděje, že se zamysleli.
Když se všichni rozešli, ještě jsme si prošly náměstí. Na fotografii vidíte Gwen s dutou hlavou.
Večer nás čekala Drag king party, kdy se některá děvčata převlékla za drsné mládence. Vytěžila jsem z toho foto pro maminku. Bude mít radost.
Margita dostala za úkol předvést na playback Eminema a pěkne se rozjela.
Měla úspěch.
Druhý den jsme se vracely domů do ospalejší, ale přece jen společensky přívětivější země. Jestli se dají utvořit dojmy z náhodně odposlechnutých hovorů na ulici, tak na mne neudělalo dobrý dojem slyšet někoho, jak horlivě opakuje, že gaye "nikdy, nikdy" tolerovat nebude ani slyšet postarší dámu spekulovat o tom, že všechny peníze v Americe jsou v židovských rukou. Jako by Polsko bylo rozdělené na dva tábory, z nichž jeden chce zůstat ve středověkém myšlení, a ten druhý se snaží, aby ho ten první nenutil ve středověku žít.
Přeju polské LGBT komunitě hodně štěstí. Odvaha jim rozhodně nechybí.
Iva